11.díl-Co budoucnost?
BILL
S chutí jsem jedl hamburger,který mi donesl Tom.Je po druhé operaci a Andrea na tom nemůže být lépe.Za celou dobu jsem měl sotva pár soust v ústech a hamburger mi chutnal víc než kdy v životě.Pohrával jsem si s myšlenkou,že půjdu navštívit Andreu,jakmile budu moct.,,Teda Bille,do tebe to rychle zahučelo!"řekl Tom,když jsem dojedl hamburger.,,Hmmm....Jdeš se mnou navštívit Andreu?"zeptal jsem se Toma a oklepával ze sebe drobky.,,No jó!"řekl Tom otráveně a vstal.Rovněž jsem vstal.Tom zavolal taxi a už se jelo.
Vstoupil jsem do bílého pokoje.Andrein manga účes byl zplihlý,vlasy neměla nagelované...nic.Byla hrozně bledá.Zrovna u ní seděla maminka.Nevšimla si mého příchodu a já byl rád.Vždycky když mě viděla,mě málem umačkala k smrti,protože Andrea vděčí mě za svůj život.,,Drahá Andrejko!Jsem tak ráda,že už je ti líp."řekla Andree maminka a držela jí za bílou ruku.Andrea se na ní jenom mlčky dívala,každé slovo pro ní bylo utrpením.,,Pane Kaulitzi!"vypískla Andrei maminka a objala mě.,,A druhý pan Kaulitz!!!Jsem ráda,že vás vidím!"štkala.,,Už jsem stejně na odchodu,musím jít do druhé práce.Měj se hezky,holčičko!Nashledanou,pánové!"řekla maminka a pospíchala ven.,,Čáu!"řekl Tom Andree,jakoby se nechumelilo.,,Ahoj Andreo!"řekl jsem tiše a sedl si k ní na postel.Byla to první věta,kterou jsem jí řekl od té doby,co jí zasáhl nůž.,,Bille...Děkuju."zachrčela Andrea.Byly to její první slova a mě potěšilo,že řekla jako první slovo moje jméno.,,Není zač,Andreo.Jsem rád,že žiješ."nevěděl jsem,jestli jí mám chytnout za ruku nebo cokoliv jiného udělat.Tak jsem akorát seděl na pelesti a cítil se trapně.Tom si stoupl.,,Naléhavá SMSka od jedný kóči!"vysvětlil a bez pozdravu vyrazil ke dveřím.,,To je pošuk!"zašklebil jsem se.Andrea se unaveně usmála.Opatrně jsem jí chytil za ruku.Usmála se jeětě jednou.,,Doktoři říkali,že jsi už na tom líp.Při tomhle tempu by si prý mohla do 10-ti dnů opustit nemocnici.,,Vím.Máma."řekla Andrea poněkud nesrozumitelně.,,Říkala ti to máma?"hádal jsem.Andrea kývla hlavou.,,Koncert.Francie."řekla namáhavě a udělala smutný kukuč.,,Koncert ve Francii?Odložili jsme ho.Ty jsi přednější.I když mě manažer málem zabil a prodělali jsme spoustu prachů."řekl jsem trošku kyslele,ale Andree jsem přátelsky zmáčkl ruku.,,Hodný.Miluju tě.Nečekala jsem to."řekla Andrea s námahou.,,Jsem zlobivý.Andreo...Taky tě miluju!"řekla jsem a díval se přitom Andree do očí.,,A už nemluv,zbytečně se vysiluješ.",,Lež.Mluvení.Těžko.Zlepší se.Musim mluvit."řekla mi Andrea.Každé slovo znamenalo utrpení a já jsem musel v klubku naprosto nesouvislých slov najít souvislost.,Musíš mluvit,aby se ti to zlepšilo?Doktoři říkají opak."řekl jsem aNdree naoko přísně.,,Ne.Tupci.Nepravda.",,Že jsou doktoři tupci,a že nemají pravdu?No,jak myslíš."trhl jsem rameny.Někdo zaklepal na dveře.Byl to Tom.,,Bille,průšvih!!"řekl s vykulenýma očima.,,Co je?"zamračil jsem se na Toma.,,Průšvih jak namalovanej!Prostě nám dneska v šest večer odlítá letadlo do Francie!Musíme tam letět,ale prý se za 4 dny vrátíme!Prej to nejde jinak!!Musíme tam jet!"chrlil ze sbe Tom.,,Jeď.Vrať se.Nezapomeň."řekla mi Andrea.,,Vážně ti to nebude vadit?",,Nezapomeň.",,Nezapomenu."řekl jsem a dal Andree pusu na čelo.,,Měj se.",,Taky."
Ze 4 dnů se vyklubal týden a z týdne měsíc.Nakonec tam byli přesně 40 dní.Bill byl celý špatný kvůli Andree a i ostatním nebylo nejlépe.
Po 40 dnech
BILL
S tlukoucím srdcem jsem šel k velkému domu.Bydlelo tam hned několik rodin bez peněz.Chtěl jsem jít poprvé k Andree sám.Potom třeba přijdu s Tomem nebo tak.Záhy jsem toho litoval.Šel jsem temnou a nepřívětivou uličkou plnou odpadků.Na zvoncích,které byli podezřele mokré,smradlavé a špinavé jsem hledal jméno "Brennannovi"(příjmení Andrei+její rodiny).Našel jsem na třetí pokus.Zazvonil jsem.Nic.Zazvonil jsem po druhé a zase nic.Že by měli rozbitý zvonek?,,Héj!"houkla jakási růžolící paní v natáčkách.,,Co chceš?Co tu zvoníš?!",,Hledám paní Brennannovou,konkrétně její dceru.",,Brennannovi tady už nebydlí!",,Cože?",,Chdinku starou Brennannovou zlobilo srdíčko.Umřela,víš?"Hrklo ve mě.,,To je hrozný!",,To je.A nač je hledáš?",,Kvůli Andree.",,Tý malý bláznivý Brennannce prej taky málem kleplo."řekla ta paní kysele.,,Nevíte,prosím,kde je?"řekl jsem a jedovatou poznámku jsem ignoroval.,,Ta bláznivá?Ta je v děcáku s tim malym drzym kriminálníkem!"řekla ženská.,,A slečna Sofie je v nějakém nájemním bytě a schání si práci."řekla ještě a usmála se.,,V jakém děcáku?"řekl jsem jí.,,To nevim,ale tady ve městě asi ne.Parkrát jim zdrhli,tak je přeřadili do jinýho města.",,Do jakýho?",,A co za to?"Přál jsem si,aby tu byl Tom.Ten by s tou ženskou rychle vyběhl a nakonec by chtěla jenom,aby se jí nic nestalo.,,Tak...deset euro!"řekla ženská.Vytáhl jsem z peněženky deset euro složených z drobných,zabalil je do papírového kapesníku (škoda,že jsem nenašel posmrkanej!!!) a hodil je ženě.Ta náklad chytla a spokojeně se uculila.,,Jsou tady,za městem.Asi tak pět kilometrů.Vesnička se jménem Eggwer."řela ženská,zasmála se a zalezla zpátky do bytu.Otočil jsem se na patě a šel jsem si odmávnout taxi.
Vystoupil jsem z taxi před velkou ponurou budovou.Měla kolem sebe ostrý,špičatý,nevlídný plot.Sama budova byla špinavá a nevlídná.Na oknech byly mříže,zahrada neudržovaná.byl to ponurý pohled.Zazvonil jsem u dveří.Za minutku se přivalila obtloustlá vychovatelka.,,Přejete si?"zachrochtala.,,Je tohle dětský domov?",,Jo."zahučela a otřela si nos do rukávu.,,Hledám Andreu Brennannovou.Byla sem dovezena nejspíš teprve nedávno.Zemřela jí maminka.",,Vim,která to je.Jó,je taj."řekla vychovatelka a měřila si mě prasečíma očkama.,,Mohl bych jí vidět a promluvit si s ní.",,Ne.",,Proč ne?",,Nejsou návštěvní hodiny.Přiď ve tři,to sem můžem někoho pouštět,ale moc si s ní asi nepokecáš,protože vona vůbec nemluví,všichni sou z ní na palici!"zachrochtala žena a měřila si mě očima,ve kterých by vidět zlomyslný smích.,,Tři jsou přesně za dvě minuty!Ty dvě minuty přece nic nejsou!"protestoval jsem.,,Předpisy jsou předpisy,tak si tady počkej."řekla žena.Už mi ani nevykala.Kráva stará!
Odbily tři hodiny.Přišla jedna vyhublá žena,která spíš připomínala tyč a odemkla vrata.,,Jsi tu sám?",,Ano."žena si mě přeměřila zkoumavým pohledem a ukázala na polorozpadlou lavičku v zahradě.,,Sedni si.Koho chceš poslat?",,Andreu Brennannovou."Žena kývla a pověsila na dveře cedulsku s textem "Návštěvy,3× zvoňte!!" a šla pro Andreu.I když mě bolely nohy,na lavišku jsem si nesedl.Spíš patří do muzea,že se vůbec ještě zachovala.,,Andreo!"vyhrkl jsem,když jsem spatřil,jak sem jde.Na sobě neměla žádné oblečení v mém stylu,ale předepsanou uniformu-Bílou košili,šedivou skládanou sukni dlouhou pod kolena,bílé punčochy,černé polobotky,čedou kravatu a šedé sáčko.I účes měla mít nejspíš předepsaný.Některé děti na nás poulili oči z okna.Holky měly většinou zapletené dva copáky nebo jeden copánek.Kluci měli úchylnou pěšinku uprostře hlavy.Andrea měla stejný účes jako kluci,protože z manga účesu se moc kouzel nenadělá.Vím to až móc dobře.Andrea se zastavila asi deset kroků ode mě a jenom na mě civěla.,,Chybělas mi!"řekla jsem a šel jsem blíž.Andrea na mě upírala velké důvěřivé psí oči plné smutku.,,Řekl jsi 4 dny."řekla mi vyčítavě.,,Já vím,myslel jsem si,že to jsou tři dny.Z jednoho koncertu se totiž vyklubalo cele TOUR po Francii.Mrzí mě to.Omlouvám se.",,To nevadí.Vrátil ses."řekla Andrea a najednou se rozplakala.Plakala a plakala.Vrhla se mi kolem krku.,,jsi jediný,koho mám.Bráška je v jiným děcáku,úplně někde jinde,Sofie maká od nevidim do nevidim.Je tady hnusně.Maminka mi umřela,měla jsem jít s ní!"plakala Andrea na mém rameni.,,Nebudeš tady.Odjedeš se mnou.Budem spolu jezdit po koncertech a...slíbil jsem ti drink,tak půjdem na drink.A na pohár se šlehačkou.A najdem tvýho bášku.A Sofie půjde taky!"chlácholil jsem Andreu.,,A co vůbec ta skejťačka?",,Katie?To je moje sestřenka.Je taky v děcáku,ale už od narození.Chodila k nám,máma jí chtěla adoptovat.",,Chceš jí s sebou?",,Kdybys byl tak hodný...",,Budu."řekl jsem Andree a políbil jí.